Někdy v dubnu 2007 jsem byl požádán, abych formou článku pro jeden fanouškovský blog odpověděl na otázku uvedenou v nadpisu tohoto příspěvku. Bylo nás dotázaných tehdy víc, a každý z nás se odpovědi zhostil po svém. Docela nedávno jsem svou tehdejší odpověď znovu pročítal, a zjistil jsem, že se mi pořád líbí. Neztratila svou platnost a nebudu na ní muset měnit ani ťuk. Berte to jako mé ultimátní vyjádření k velkému tématu s názvem HORROR. Navíc se mi toto vyjádření hodí náramně do krámu (už proto, že z větší části se týká právě literatury), než se v dalších měsících pustím do rozborů nejdůležitějších antologií, vydaných u nás v posledních padesáti letech.
Takže, je horror podřadný žánr?
Nikdo z těch, kdo mě znají, asi nečeká, že bych byť jen na okamžik připustil, že žánr, který většinu svého života intenzivně zkoumám a propaguji (a to zejména proto, že jej mám upřímně rád), je něco podřadného. Ostatně, kdo by se takovou dobu vážně zabýval podřadnými nebo bezcennými věcmi? Proč by se spisovatel jako Charles Dickens nebo režisér jako Stanley Kubrick vůbec namáhali cokoliv tvořit v rámci tohoto žánru, kdyby šlo o podřadnou věc? Proč by se vlastním jménem podepisovali pod něčím, co by jim neumožnilo vytvořit kvalitní a ceněné umělecké dílo?
I ty nejzbožňovanější intelektuálské ikony mezi režiséry, Ingmar Bergman a Federico Fellini, si v 60. letech natočili své horrorové filmy. Proč to udělali? Jednoduše proto, že horror je pro každého ambiciózního tvůrce obrovskou výzvou. Když zůstaneme u základního kamene horroru, tedy u literatury, řeknu vám, že není snad nic těžšího (a podobné je to i s humorem), než napsat opravdu kvalitní hrůzostrašný příběh. Zkuste si to někdy sami.
Když se taková věc podaří, rozhodně stojí za propagaci. Proč by se jinak takový básník jakým byl Jan Zábrana, nebo překladatel formátu Tomáše Korbaře, namáhali prosazovat za tuhého socialismu k vydání jimi sestavené (a dnes už kultovní) horrorové antologie, kdyby nebyli přesvědčeni, že zde jde o kvalitu, s jakou je třeba seznamovat pokud možno co největší okruh čtenářů? A to i přes překážky, které jim pod nohy házel vládnoucí režim, přesvědčený o brakovosti a závadnosti hrůzostrašného žánru; režim, který se bál všech mystérií, tajemna a temné romantiky jako čert kříže. Až tolik se jich bál, že tyto nematerialistické a dekadentní „bludy“ neváhal potírat téměř celých 40 let. Díkybohu za všechny ty dnes už často bezejmenné odvážlivce, kterým se podařilo za pomocí mnohdy jen těžko představitelných lstí, husarských kousků a vlastních obětí prosadit k vydání knihy Edgara Allana Poea, Raye Bradburyho, Roalda Dahla nebo třeba Dina Buzzatiho.
Bohužel toto tvrdé potírání se nemile podepsalo na myšlení hned několika generací. Nelze se divit tomu, že dodnes dochází k bezmyšlenkovitému přejímání marxistické teze o horroru jakožto podřadném žánru, který „opravdovému“ zájemci o umění jaksi programově nestojí za to. Své jistě dělají také přetrvávající materialistické tendence při výchově dětí, kterým často není dán prostor pro svobodné rozvíjení vlastní fantazie.
Nezřídka dochází k tomu, že se lidé ze zvědavosti podívají na nějaký (většinou náhodně vybraný, nebo jiným - často stejně neznalým - divákem doporučený) filmový horror, a pak shledají, že všem jejich uměle vypěstovaným zábranám a odmítavým reflexům se dostalo opodstatnění. („Ejhle, tak ten horror je opravdu hloupá věc!“) Na základě této zkušenosti pak poučeně soudí celý žánr. Takový člověk si potvrdí mnohokrát slyšené věci o tom, že horror znamená jen potoky krve, vykuchaná střeva a explicitní násilí, a dál už po ničem nepátrá. Nemá potřebu. Má jasno. Myšlenku, že v horroru se tak jako všude kromě zbytečného balastu vyskytují i klenoty, a že právě nemusel vidět zrovna reprezentativního představitele žánru, si obvykle nepřipouští.
Velice znepokojivým faktem také je, že se dnes o horroru všeobecně neuvažuje jako o literatuře. A to přesto, že původně šlo o žánr výsostně literární. Je často až šokující, když samozvaní „horroroví odborníci“ přiznávají, že nečtou. Někteří jsou na to dokonce hrdí. I v opomíjení role literatury (speciálně horrorových povídek, které jsou pro celý žánr přímo zásadní) může být příčina vnímání horroru jako něčeho podřadného.
Ale i kdybychom si vzali na paškál pouze film, kdo z těch, kteří se o filmové umění opravdu zajímají, by si dovolil zpochybnit kvalitu a význam německých expresionistických snímků jako Kabinet doktora Caligariho nebo Nosferatu? Každý inteligentní filmový fanoušk ví, jak historicky důležité a kvalitní ty filmy jsou. O podřadnosti nelze mluvit. A přesto nikdo nepochybuje, že se jedná o horrory.
Ale vraťme se tam, kde to všechno začalo, někam k ženevskému jezeru, až na počátek 19.století. Protože právě tam se nejspíš prvně zrodila idea horroru jako žánru nikoliv méněcenného, ale plně uměleckého a vpravdě vznešeného. Právě tehdy, za bouřlivé noci, několik vrcholných představitelů literárního romantismu, mezi nimiž byli básníci lord Byron, Percy Shelley a jeho žena Mary, uzavřelo památnou sázku, z níž povstal moderní Prometeus, a jeho monstrum vyrazilo dobývat svět. Základy nového směru, který byl nazýván gotickým románem, a pro který se později vžilo pojmenování horror, byly položeny. Nákaza, kterou se Frankensteinovo monstrum vydalo šířit po celém světě, se od té doby promítla snad do všech uměleckých odvětví. A nejen tam.
Dnes - pokud máme zájem - můžeme nacházet až neuvěřitelné množství důkazů o tom, že tento žánr s vpravdě aristokratickým rodokmenem, a bohatou, více než zajímavou historií, může být nazýván podřadným toliko jedinci naprosto neznalými meritu věci.
- - - - -
Poznámka: K odpovědím dalších dotázaných se dostanete velmi lehce, pokud na mém blogu Horror, chlast & rock'n'roll kliknete vpravo nahoře (The Best of HCR) na odkaz se stejným názvem jaký má i tento příspěvek.
pondělí 20. června 2011
středa 11. května 2011
50 nejlepších horrorových povídek
V roce 2006 jsem pro blog HCR vypracoval seznam padesáti nejlepších u nás vydaných horrorových povídek. Seznam je stále aktuální a tak jednoduše nemůže chybět ani zde. Povídky byly původně řazeny abecedně, podle českých názvů. Nyní nabízím jejich chronologický přehled. Nechybí ani informace o tom, v jakých antologiích a sbírkách byla u nás tato díla publikována. Ke každé z padesáti povídek je připojen stručný komentář.
Jako asi každý podobný počin, i tento výběr určitě není dokonalý. Ale snaží se o to...
Charles Dickens: HLÍDAČ
(The Signal-Man, 1866)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Vynikající horror klasika anglické literatury. Dodnes možná nejlepší duchařská povídka vyšla před více než stočtyřiceti lety.
Bram Stoker: INDIÁNSKÁ ŽENA
(The Squaw, 1893)
"Warlock: Brutal horror #1" - Gehenna Publishing, 1994
Gotický hrad, železná panna a jedna černá kočka. Chválená i zatracovaná povídka autora nejslavnějšího upírského románu.
William Wymark Jacobs: OPIČÍ TLAPKA
(The Monkey’s Paw, 1901)
"Půlnoční povídky" - Albatros, 1989
Znalost této klasiky je pro ctitele žánru prakticky povinností.
William Hope Hodgson: HLAS VE TMĚ
(The Voice in the Night, 1907)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Více než jedno století už uplynulo od chvíle, kdy tento vynikající zástupce subžánru hrůzostrašných námořnických historek spatřil světlo světa.
H. P. Lovecraft: DIVÁK
(The Outsider, 1920)
"Šepot ve tmě" - Mladá fronta, 1992
První úspěšná Lovecraftova povídka je poněkud netypickým představitelem jeho díla. Dobře budovaná atmosféra tajemna a vznosné monumentálnosti je spolu s pěknou pointou hlavním kladem této dark fantasy. Pro mě osobně nejlepší Lovecraft.
Robert Bloch: PLÁŠŤ
(The Coat, 1939)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Upířina odehrávající se na Halloween – co víc si může fanoušek přát. Tenhle kousek navíc pochází od autora předlohy k Hitchcockovu legendárnímu filmu Psycho.
John Collier: VEČERNÍ PRVOSENKA
(Evening Primrose, 1940)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995
Muž toužící po klidu a samotě nalezne dokonalý úkryt před lidmi na tom nejméně pravděpodobném místě. V momentě, kdy zjistí, že ve svém úkrytu nežije sám, se však jeho idylka pomalu mění na horror, přerůstající do surreálných rozměrů. Mistrovské dílo, jehož půvaby nejlépe odhalíte v nějakém svém vlastním úkrytu. Kdyby se našel dostatečně šílený filmový umělec, jenž by dokázal působivě převést naznačené hrůzy tohoto divného příběhu na plátno, možná by se z Večerní prvosenky stal kult hledačů všech možných podivností.
Ray Bradbury: ZÁSTUP
(The Crowd, 1943)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Být uvězněn v nabouraném autě, zatímco se k vám blíží hrůzný zástup – toť jedna z nejděsivějších vizí, jaké si lze představit. Bradbury ji použil jako základ k ještě rafinovanějšímu příběhu.
Ray Bradbury: VÍTR
(The Wind, 1943)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Jeden z nejlepších horrorů Raye Bradburyho je z velké části záznamem telefonního hovoru. Bellův přístroj představuje jediné spojení mezi reálným světem a světem rozběsněného, triumfujícího nadpřirozena.
Stephen Grendon: PÁN Z PRAHY
(A Gentleman from Prague, 1944)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Pro tuzemského čtenáře je příběh zajímavý už tím, že se odehrává v Praze za dnů tzv. mnichovské zrady. Povídka byla převzata z jakéhosi poválečného magazínu, a Jan Zábrana (editor této významné antologie z roku 1970) Grendona považuje za naprosto neznámého autora. Dnes už se ví, že Grendon byl pseudonym jednoho z Lovecraftových učedníků, Augusta Derletha.
Henry Kuttner: BYL TO DÉMON
(Call Him Demon, 1946)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 / "Hlas krve" - Najáda, 1996
Jeden z nejlepších horrorů všech dob fantasticky pracuje s využitím dětské imaginace.
Shirley Jackson: LOTERIE
(Lottery, 1948)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Stěžejní dílo temné královny psychologického děsu. V různých anketách o nejlepší horrorovou povídku se už léta umisťuje obvykle na samém vrcholu.
Stanley Ellin: SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE
(The Speciality of the House, 1948)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
I u nás slavný a mnohokrát kopírovaný příběh, známý též z televizní adaptace s Jiřím Lábusem v hlavní roli.
Ray Bradbury: USHER II.
(Usher II, 1950)
"Marťanská kronika" - vydáno mnohokrát u různých nakladatelství
Asi nejgeniálnější parafráze na dílo jiného autora, jakou jsem kdy četl.
Daphne du Maurier: PTÁCI
(The Birds, 1952)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Vynikající kousek, podle kterého natočil Alfred Hitchcock svůj slavný snímek. Povídka na rozdíl od filmu nezestárla.
Roald Dahl: KŮŽE
(Skin, 1952)
"Jedenadvacet polibků" - Mladá fronta, 1986
„Malířský horror“. Mistr neobvyklých nápadů, černého humoru a vyšperkovaných point v jednom ze svých nejoriginálnějších příběhů.
Jerome Bixby: JE TO DOBRÝ ŽIVOT
(It’s a Good Life, 1953)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995
Temná science fiction, zamýšlející se nad absurditou situace, kdy moc je plně v rukou nesvéprávného jedince. Mnohým důvěrně známá věc, zde dovedená do mrazivě obludného rozměru.
Roald Dahl: SKOPEC NA PORÁŽKU
(Lamb to the Slaughter, 1955)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Chcete geniální černohumornou detektivku? Mistr point a šílených nápadů ji napsal právě pro vás.
George Langelaan: MOUCHA
(The Fly, 1957)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Horký kandidát na post nejlepší strašidelné povídky, jaká byla kdy napsána. Langelaan zde využívá mnoha způsobů vyprávění (deníkové zápisky, citace z dopisů, živé dialogy, vzpomínky i přímé popisy děje). Moucha začíná jako klasická detektivka, pokračuje jako sci-fi a vrcholí jako čirý horror. Autor dokázal všechny použité ingredience s bravurou a nenásilnou elegancí skloubit do jednoho dokonalého celku, jenž nelze číst jinak než jedním dechem.
Richard Matheson: NOEMOVY DĚTI
(The Children of Noah, 1957)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Co se stane, když na americkém venkově překročíte povolenou rychlost a všimnou si toho místní policajti. Proslulá Mathesonova klasika je již půl století ozdobou mnoha antologií.
William F. Nolan: MALÝ SVĚT LEWISE STILLMANA
(The Small World of Lewis Stillman, 1957)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Temná a silně působivá sci-fi o mimozemské invazi ukrývá ve svých posledních řádcích brilantní a zcela nečekanou pointu. Ve své době byl Nolan i díky tomuto skvostu považován za velký objev fantastické literatury, jsa propagován samotným Bradburym.
William Sambrot: OSTROV HRŮZY
(Island of Fear, 1958)
Alfred Hitchcock uvádí: Má oblíbená strašidla" - ABR, 1995
Ve Středozemním moři je spousta ostrovů. Některý z nich může skrývat smrtelné tajemství.
E. C. Tubb: DRZOUN
(Fresh Guy, 1958)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Co budou dělat upíři, vlkodlaci, ghůlové a další monstra po atomové válce? Toť téma této malé, ale kultovní dark fantasy.
Henry Slesar: VOLÁNÍ Z MRAKODRAPU
(A Cry from the Penthouse, 1959)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995
Mistrovská povídka o tom, že pomsta chutná nejlépe za studena. V tomto případě doslova.
Roger Zelazny: PIJAVICE Z NEREZ OCELI
(The Stainless Steel Leech, 1963)
Horror magazín č.2 - Gehenna, 1997
Vysoce zajímavý kousek, v němž se na hřbitově světa budoucnosti potkává upír-robot s upírem skutečným.
Robert Aickman: ČEKÁRNA
(The Waiting Room, 1964)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Půvabná ghost story na téma cestování vlakem.
Keith Roberts: BOULTEROVI KANÁŘI
(Boulter’s Canaries, 1965)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Nepřímý a podstatně strašidelnější předchůdce Krotitelů duchů. Konfrontace nadpřirozena a (tehdy) moderní techniky v jedné z nejlepších duchařin, jaká byla napsána.
Algis Budrys: PSOVOD
(Master of the Hounds, 1966)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla nejstrašnější" - ABR, 1995
Fantasticky promyšlený příběh plný zvířecího i lidského terroru, napsaný autorem, jenž později jako jeden z prvních rozeznal talent Stephena Kinga.
Brian Lumley: CESTA DOMŮ
(No Way Home, 1975)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Jedna z nejlepších strašidelných povídek na téma alternativních světů.
Stephen King: NA DOBROU NOC
(One for the Road, 1977)
"Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996
Vynikající upířina, která začíná ve vyhřáté hospodě uprostřed jedné tuhé zimy. Moje nejoblíbenější krátká próza z Kingovy dílny.
Stephen King: DĚTI KUKUŘICE
(Children of the Corn, 1977)
"Noční směna" - Mustang, 1996
Přestože tu King lehce vykrádá španělský film ¿Quién puede matar a un niño? (který se zase inspiruje bradburyovskými motivy dětí zabijáků), jde o nanejvýš brilantní „autoturistický“ horror.
Stephen King: NEKUŘÁCI a.s.
(Quitters, Inc, 1978)
"Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996
Pravá noční můra každého náruživého kuřáka a nejvtipnější povídka Stephena Kinga.
Stephen King: PRÁM
(The Float, 1982)
"Hodina děsu" - Odeon, 1992
Kingova nejstrašidelnější povídka.
Clive Barker: PŮLNOČNÍ VLAK SMRTI
(The Midnight Meat Train, 1984)
"První kniha krve" - Laser, 1994
Nervy drásající horror z newyorského metra. Barker ve vrcholné formě.
Clive Barker: AZRAEL A JACK
(The Yattering and Jack, 1984)
"První kniha krve" - Laser, 1994
Nejprovokativnější horrorový autor 80. let ve vyjímečně humorněji a zároveň hluboce lidsky laděné próze.
Clive Barker: KRÁL SYROHLAV
(Rawhead Rex, 1984)
"Třetí kniha krve" - Laser, 2001
Reprezentatavní zástupce všech horrorů s tématem „nadpřirozené monstrum na lovu“.
Brian Lumley: TENCÍ LIDÉ
(The Thin People, 1987)
"Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994
Kult. Skvělý hospodský horror o dvou alkáčích na periferii Londýna začíná v hospodě Na nádraží. Škoda jen, že dostupnější překlad v Lumleyho sbírce Nekros není z nejlepších, a poškozuje tak jedinečnou atmosféru díla.
Michael Shea: TLOUŠTÍK
(Fat Face, 1987)
"Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994
Tenhle atmosférický kousek přímo vybízí k filmovému zpracování. Umím si představit, že by se toho chopil William Friedkin nebo John Carpenter.
R. Chedwyn-Hayes: STĚHOVÁNÍ
(Moving Day, 1987)
"Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994
Velice strašidelná komedie o třech hodně divných tetičkách a jejich drahém synovci.
Joe R. Lansdale: JÁMA
(The Pit, 1987)
"Bizarníma rukama" - AF 167, 1998
Vynikající kus z pera tvůrce westernových a zombie horrorů, na téma „civilizovaný člověk versus burani“.
Gregory Nicoll: PRÁZDNÝ ÉTER
(Dead Air, 1988)
"The Year's Best Horror, Povídky: II" - Classic, 1995
Uzavřený prostor bývá velice dobrým zdrojem hrůzy. Tento příběh se neodehrává na gotickém hradě, ve strašidelném domě či na kosmické lodi, ale ve studiu rockového rádia, v němž právě probíhá hodina s Blue Öyster Cult.
David Morrell: ORANŽOVÁ JE BOLEST, MODRÁ ŠÍLENSTVÍ
(Orange Is for Anguish, Blue for Insanity, 1988)
"Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction" - Mustang, 1996
Další „malířský“ horror. Za tento kousek dostal Morrell Cenu Brama Stokera plným právem. Nejlepší hrůzostrašná povídka za posledních pětadvacet let.
Brian Lumley: SLUNCE, MOŘE, TICHÝ KŘIK
(The Sun, The Sea and The Silent Scream, 1988)
"Dotek zla" - Polaris, 1992
Opět Středozemní moře: Jeden ostrov a párek Angličanů na dovolené svých snů. (Svých nejčernějších snů...)
Joe R. Lansdale: S MRTVOLÁKAMA V POUŠTI KADILAKŮ
(On the Far Side of the Cadillac Desert with Dead Folks, 1989)
"Bizarníma rukama" - AF 167, 1998
Zombie western, za který Lansdale zaslouženě obdržel cenu Brama Stokera.
Stephen King: DOLANŮV CADILLAC
(Dolan’s Cadillac, 1989)
"Noční můry a snové výjevy: Dolanův cadillac" - Beta, 2004
Asi poslední opravdu kvalitní povídka Stephena Kinga mimo jiné lehce odkazuje na Poeův Sud vína amontilladského. O pár desetiletí dříve udělal totéž (ovšem mnohem zřetelněji) Bradbury ve vynikající Usher II. King pak skládá nenápadnou poctu oběma klasikům.
Kim Newman: MUŽ, KTERÝ SBÍRAL BARKERA
(The Man Who Collected Barker, 1990)
"The Year’s Best Horror, Povídky: I" - Classic, 1994
Vtipná anekdota, která pobaví všechny sběratele horrorů a příznivce i nepřátele Cliva Barkera.
Graham Masterton: DECH MINULOSTI
(Rococo, 1991)
"Nebezpečné vztahy" - Talpress, 1997
Masterton sleduje postupně se prohlubující šílenství ženy, klesající stále níže na společenském žebříčku. Napsáno speciálně pro antologii erotických horrorů.
Grant Morrison: BRAILLOVA ENCYKLOPEDIE
(The Braille Encyclopaedia, 1991)
"Nebezpečné vztahy" - Talpress, 1997
Silně provokativní, sadistické, bizarní, přitom však stále umělecky kvalitní dílo, tématicky i zpracováním inspirované Barkerovými Knihami krve. Povídkový debut slavného comicsového scénáristy.
Robert Silverberg: PŘICHÁZÍ A ODCHÁZÍ
(Comes and Goes, 1992)
"To nejlepší z horroru a fantasy" – ABR, 1997
Nenápadná, přesto brilantně atmosférická mystérie o záhadném domu, který se jednou za čas objevuje a zase mizí.
Mark Ryder: LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT
(O autorovi ani povídce nejsou známy žádné bližší údaje.)
"Warlock: Brutal horror #1" - Gehenna Publishing, 1994
Velice zábavný nekrofilní fórek od neznámého autora. (V časopise Ikárie vyslovil recenzent doměnku, že jde o povídku českého autora, píšícího pod pseudonymem.)
Jako asi každý podobný počin, i tento výběr určitě není dokonalý. Ale snaží se o to...
Charles Dickens: HLÍDAČ
(The Signal-Man, 1866)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Vynikající horror klasika anglické literatury. Dodnes možná nejlepší duchařská povídka vyšla před více než stočtyřiceti lety.
Bram Stoker: INDIÁNSKÁ ŽENA
(The Squaw, 1893)
"Warlock: Brutal horror #1" - Gehenna Publishing, 1994
Gotický hrad, železná panna a jedna černá kočka. Chválená i zatracovaná povídka autora nejslavnějšího upírského románu.
William Wymark Jacobs: OPIČÍ TLAPKA
(The Monkey’s Paw, 1901)
"Půlnoční povídky" - Albatros, 1989
Znalost této klasiky je pro ctitele žánru prakticky povinností.
William Hope Hodgson: HLAS VE TMĚ
(The Voice in the Night, 1907)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Více než jedno století už uplynulo od chvíle, kdy tento vynikající zástupce subžánru hrůzostrašných námořnických historek spatřil světlo světa.
H. P. Lovecraft: DIVÁK
(The Outsider, 1920)
"Šepot ve tmě" - Mladá fronta, 1992
První úspěšná Lovecraftova povídka je poněkud netypickým představitelem jeho díla. Dobře budovaná atmosféra tajemna a vznosné monumentálnosti je spolu s pěknou pointou hlavním kladem této dark fantasy. Pro mě osobně nejlepší Lovecraft.
Robert Bloch: PLÁŠŤ
(The Coat, 1939)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Upířina odehrávající se na Halloween – co víc si může fanoušek přát. Tenhle kousek navíc pochází od autora předlohy k Hitchcockovu legendárnímu filmu Psycho.
John Collier: VEČERNÍ PRVOSENKA
(Evening Primrose, 1940)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995
Muž toužící po klidu a samotě nalezne dokonalý úkryt před lidmi na tom nejméně pravděpodobném místě. V momentě, kdy zjistí, že ve svém úkrytu nežije sám, se však jeho idylka pomalu mění na horror, přerůstající do surreálných rozměrů. Mistrovské dílo, jehož půvaby nejlépe odhalíte v nějakém svém vlastním úkrytu. Kdyby se našel dostatečně šílený filmový umělec, jenž by dokázal působivě převést naznačené hrůzy tohoto divného příběhu na plátno, možná by se z Večerní prvosenky stal kult hledačů všech možných podivností.
Ray Bradbury: ZÁSTUP
(The Crowd, 1943)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Být uvězněn v nabouraném autě, zatímco se k vám blíží hrůzný zástup – toť jedna z nejděsivějších vizí, jaké si lze představit. Bradbury ji použil jako základ k ještě rafinovanějšímu příběhu.
Ray Bradbury: VÍTR
(The Wind, 1943)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Jeden z nejlepších horrorů Raye Bradburyho je z velké části záznamem telefonního hovoru. Bellův přístroj představuje jediné spojení mezi reálným světem a světem rozběsněného, triumfujícího nadpřirozena.
Stephen Grendon: PÁN Z PRAHY
(A Gentleman from Prague, 1944)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Pro tuzemského čtenáře je příběh zajímavý už tím, že se odehrává v Praze za dnů tzv. mnichovské zrady. Povídka byla převzata z jakéhosi poválečného magazínu, a Jan Zábrana (editor této významné antologie z roku 1970) Grendona považuje za naprosto neznámého autora. Dnes už se ví, že Grendon byl pseudonym jednoho z Lovecraftových učedníků, Augusta Derletha.
Henry Kuttner: BYL TO DÉMON
(Call Him Demon, 1946)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 / "Hlas krve" - Najáda, 1996
Jeden z nejlepších horrorů všech dob fantasticky pracuje s využitím dětské imaginace.
Shirley Jackson: LOTERIE
(Lottery, 1948)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Stěžejní dílo temné královny psychologického děsu. V různých anketách o nejlepší horrorovou povídku se už léta umisťuje obvykle na samém vrcholu.
Stanley Ellin: SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE
(The Speciality of the House, 1948)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
I u nás slavný a mnohokrát kopírovaný příběh, známý též z televizní adaptace s Jiřím Lábusem v hlavní roli.
Ray Bradbury: USHER II.
(Usher II, 1950)
"Marťanská kronika" - vydáno mnohokrát u různých nakladatelství
Asi nejgeniálnější parafráze na dílo jiného autora, jakou jsem kdy četl.
Daphne du Maurier: PTÁCI
(The Birds, 1952)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Vynikající kousek, podle kterého natočil Alfred Hitchcock svůj slavný snímek. Povídka na rozdíl od filmu nezestárla.
Roald Dahl: KŮŽE
(Skin, 1952)
"Jedenadvacet polibků" - Mladá fronta, 1986
„Malířský horror“. Mistr neobvyklých nápadů, černého humoru a vyšperkovaných point v jednom ze svých nejoriginálnějších příběhů.
Jerome Bixby: JE TO DOBRÝ ŽIVOT
(It’s a Good Life, 1953)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995
Temná science fiction, zamýšlející se nad absurditou situace, kdy moc je plně v rukou nesvéprávného jedince. Mnohým důvěrně známá věc, zde dovedená do mrazivě obludného rozměru.
Roald Dahl: SKOPEC NA PORÁŽKU
(Lamb to the Slaughter, 1955)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Chcete geniální černohumornou detektivku? Mistr point a šílených nápadů ji napsal právě pro vás.
George Langelaan: MOUCHA
(The Fly, 1957)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Horký kandidát na post nejlepší strašidelné povídky, jaká byla kdy napsána. Langelaan zde využívá mnoha způsobů vyprávění (deníkové zápisky, citace z dopisů, živé dialogy, vzpomínky i přímé popisy děje). Moucha začíná jako klasická detektivka, pokračuje jako sci-fi a vrcholí jako čirý horror. Autor dokázal všechny použité ingredience s bravurou a nenásilnou elegancí skloubit do jednoho dokonalého celku, jenž nelze číst jinak než jedním dechem.
Richard Matheson: NOEMOVY DĚTI
(The Children of Noah, 1957)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Co se stane, když na americkém venkově překročíte povolenou rychlost a všimnou si toho místní policajti. Proslulá Mathesonova klasika je již půl století ozdobou mnoha antologií.
William F. Nolan: MALÝ SVĚT LEWISE STILLMANA
(The Small World of Lewis Stillman, 1957)
"Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970
Temná a silně působivá sci-fi o mimozemské invazi ukrývá ve svých posledních řádcích brilantní a zcela nečekanou pointu. Ve své době byl Nolan i díky tomuto skvostu považován za velký objev fantastické literatury, jsa propagován samotným Bradburym.
William Sambrot: OSTROV HRŮZY
(Island of Fear, 1958)
Alfred Hitchcock uvádí: Má oblíbená strašidla" - ABR, 1995
Ve Středozemním moři je spousta ostrovů. Některý z nich může skrývat smrtelné tajemství.
E. C. Tubb: DRZOUN
(Fresh Guy, 1958)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Co budou dělat upíři, vlkodlaci, ghůlové a další monstra po atomové válce? Toť téma této malé, ale kultovní dark fantasy.
Henry Slesar: VOLÁNÍ Z MRAKODRAPU
(A Cry from the Penthouse, 1959)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995
Mistrovská povídka o tom, že pomsta chutná nejlépe za studena. V tomto případě doslova.
Roger Zelazny: PIJAVICE Z NEREZ OCELI
(The Stainless Steel Leech, 1963)
Horror magazín č.2 - Gehenna, 1997
Vysoce zajímavý kousek, v němž se na hřbitově světa budoucnosti potkává upír-robot s upírem skutečným.
Robert Aickman: ČEKÁRNA
(The Waiting Room, 1964)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Půvabná ghost story na téma cestování vlakem.
Keith Roberts: BOULTEROVI KANÁŘI
(Boulter’s Canaries, 1965)
"Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967
Nepřímý a podstatně strašidelnější předchůdce Krotitelů duchů. Konfrontace nadpřirozena a (tehdy) moderní techniky v jedné z nejlepších duchařin, jaká byla napsána.
Algis Budrys: PSOVOD
(Master of the Hounds, 1966)
"Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla nejstrašnější" - ABR, 1995
Fantasticky promyšlený příběh plný zvířecího i lidského terroru, napsaný autorem, jenž později jako jeden z prvních rozeznal talent Stephena Kinga.
Brian Lumley: CESTA DOMŮ
(No Way Home, 1975)
"Hlas krve" - Najáda, 1996
Jedna z nejlepších strašidelných povídek na téma alternativních světů.
Stephen King: NA DOBROU NOC
(One for the Road, 1977)
"Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996
Vynikající upířina, která začíná ve vyhřáté hospodě uprostřed jedné tuhé zimy. Moje nejoblíbenější krátká próza z Kingovy dílny.
Stephen King: DĚTI KUKUŘICE
(Children of the Corn, 1977)
"Noční směna" - Mustang, 1996
Přestože tu King lehce vykrádá španělský film ¿Quién puede matar a un niño? (který se zase inspiruje bradburyovskými motivy dětí zabijáků), jde o nanejvýš brilantní „autoturistický“ horror.
Stephen King: NEKUŘÁCI a.s.
(Quitters, Inc, 1978)
"Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996
Pravá noční můra každého náruživého kuřáka a nejvtipnější povídka Stephena Kinga.
Stephen King: PRÁM
(The Float, 1982)
"Hodina děsu" - Odeon, 1992
Kingova nejstrašidelnější povídka.
Clive Barker: PŮLNOČNÍ VLAK SMRTI
(The Midnight Meat Train, 1984)
"První kniha krve" - Laser, 1994
Nervy drásající horror z newyorského metra. Barker ve vrcholné formě.
Clive Barker: AZRAEL A JACK
(The Yattering and Jack, 1984)
"První kniha krve" - Laser, 1994
Nejprovokativnější horrorový autor 80. let ve vyjímečně humorněji a zároveň hluboce lidsky laděné próze.
Clive Barker: KRÁL SYROHLAV
(Rawhead Rex, 1984)
"Třetí kniha krve" - Laser, 2001
Reprezentatavní zástupce všech horrorů s tématem „nadpřirozené monstrum na lovu“.
Brian Lumley: TENCÍ LIDÉ
(The Thin People, 1987)
"Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994
Kult. Skvělý hospodský horror o dvou alkáčích na periferii Londýna začíná v hospodě Na nádraží. Škoda jen, že dostupnější překlad v Lumleyho sbírce Nekros není z nejlepších, a poškozuje tak jedinečnou atmosféru díla.
Michael Shea: TLOUŠTÍK
(Fat Face, 1987)
"Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994
Tenhle atmosférický kousek přímo vybízí k filmovému zpracování. Umím si představit, že by se toho chopil William Friedkin nebo John Carpenter.
R. Chedwyn-Hayes: STĚHOVÁNÍ
(Moving Day, 1987)
"Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994
Velice strašidelná komedie o třech hodně divných tetičkách a jejich drahém synovci.
Joe R. Lansdale: JÁMA
(The Pit, 1987)
"Bizarníma rukama" - AF 167, 1998
Vynikající kus z pera tvůrce westernových a zombie horrorů, na téma „civilizovaný člověk versus burani“.
Gregory Nicoll: PRÁZDNÝ ÉTER
(Dead Air, 1988)
"The Year's Best Horror, Povídky: II" - Classic, 1995
Uzavřený prostor bývá velice dobrým zdrojem hrůzy. Tento příběh se neodehrává na gotickém hradě, ve strašidelném domě či na kosmické lodi, ale ve studiu rockového rádia, v němž právě probíhá hodina s Blue Öyster Cult.
David Morrell: ORANŽOVÁ JE BOLEST, MODRÁ ŠÍLENSTVÍ
(Orange Is for Anguish, Blue for Insanity, 1988)
"Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction" - Mustang, 1996
Další „malířský“ horror. Za tento kousek dostal Morrell Cenu Brama Stokera plným právem. Nejlepší hrůzostrašná povídka za posledních pětadvacet let.
Brian Lumley: SLUNCE, MOŘE, TICHÝ KŘIK
(The Sun, The Sea and The Silent Scream, 1988)
"Dotek zla" - Polaris, 1992
Opět Středozemní moře: Jeden ostrov a párek Angličanů na dovolené svých snů. (Svých nejčernějších snů...)
Joe R. Lansdale: S MRTVOLÁKAMA V POUŠTI KADILAKŮ
(On the Far Side of the Cadillac Desert with Dead Folks, 1989)
"Bizarníma rukama" - AF 167, 1998
Zombie western, za který Lansdale zaslouženě obdržel cenu Brama Stokera.
Stephen King: DOLANŮV CADILLAC
(Dolan’s Cadillac, 1989)
"Noční můry a snové výjevy: Dolanův cadillac" - Beta, 2004
Asi poslední opravdu kvalitní povídka Stephena Kinga mimo jiné lehce odkazuje na Poeův Sud vína amontilladského. O pár desetiletí dříve udělal totéž (ovšem mnohem zřetelněji) Bradbury ve vynikající Usher II. King pak skládá nenápadnou poctu oběma klasikům.
Kim Newman: MUŽ, KTERÝ SBÍRAL BARKERA
(The Man Who Collected Barker, 1990)
"The Year’s Best Horror, Povídky: I" - Classic, 1994
Vtipná anekdota, která pobaví všechny sběratele horrorů a příznivce i nepřátele Cliva Barkera.
Graham Masterton: DECH MINULOSTI
(Rococo, 1991)
"Nebezpečné vztahy" - Talpress, 1997
Masterton sleduje postupně se prohlubující šílenství ženy, klesající stále níže na společenském žebříčku. Napsáno speciálně pro antologii erotických horrorů.
Grant Morrison: BRAILLOVA ENCYKLOPEDIE
(The Braille Encyclopaedia, 1991)
"Nebezpečné vztahy" - Talpress, 1997
Silně provokativní, sadistické, bizarní, přitom však stále umělecky kvalitní dílo, tématicky i zpracováním inspirované Barkerovými Knihami krve. Povídkový debut slavného comicsového scénáristy.
Robert Silverberg: PŘICHÁZÍ A ODCHÁZÍ
(Comes and Goes, 1992)
"To nejlepší z horroru a fantasy" – ABR, 1997
Nenápadná, přesto brilantně atmosférická mystérie o záhadném domu, který se jednou za čas objevuje a zase mizí.
Mark Ryder: LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT
(O autorovi ani povídce nejsou známy žádné bližší údaje.)
"Warlock: Brutal horror #1" - Gehenna Publishing, 1994
Velice zábavný nekrofilní fórek od neznámého autora. (V časopise Ikárie vyslovil recenzent doměnku, že jde o povídku českého autora, píšícího pod pseudonymem.)
pátek 22. dubna 2011
Nechtěně záhrobní humor
Nakladatelství Plejáda vydalo minulý rok dvoudílnou obří antologii Z upířích archivů (The Vampire Archive, 2009) sestavenou Otto Penzlerem. Přitom se českým redaktorům podařil jeden neuvěřitelný vtip, který mě včera přiměl v hospodě udiveně zakokrhat. Zajímalo by mě, zda jsem první, kdo se o tomhle evidentně nechtěném džouku zmiňuje na netu nebo v médiích. Celá záležitost je o to zdařilejší, že se vyskytla v horrorové knize.
Ale k věci. Na samotný závěr druhého svazku si totiž můžete přečíst doslova toto:
Přes veškerou snahu nakladatelství se nepodařilo dohledat kontakt na překladatele Tomáše Korbaře a Hanu Žantovskou. Prosíme proto uvedené překladatele, aby se spojili s nakladatelstvím za účelem vyplacení honoráře.
Tak přátelé, tu usilovnou snahu bych opravdu chtěl vidět! Sestavilo snad nakladatelství Plejáda tým spiritistů, kteří mají za úkol navázat kontakt s oběma překladatelskými velikány? Nebo parta z Plejády očekává, že je paní Žantovská († 2004) s Tomášem K. († 1976) opravdu vyhledají? Případně, tkví jádro pudla v tom, že odpovědní redaktoři (když pominu fakt, že nemají ani ponětí o tak zásadních jménech české literatury) jenom neumějí používat Google?
Nevím jak vás, ale mě tato záležitost zároveň pobouřila i pobavila. A Plejáda si může na své konto připsat jednu velkou ostudu.
Kdo ví, zda měl tenhle trapas nějakou zajímavou dohru - při zběžném hledání na netu jsem nic nenašel. V každém případě celá ta věc o lecčems vypovídá.
Ale k věci. Na samotný závěr druhého svazku si totiž můžete přečíst doslova toto:
Přes veškerou snahu nakladatelství se nepodařilo dohledat kontakt na překladatele Tomáše Korbaře a Hanu Žantovskou. Prosíme proto uvedené překladatele, aby se spojili s nakladatelstvím za účelem vyplacení honoráře.
Tak přátelé, tu usilovnou snahu bych opravdu chtěl vidět! Sestavilo snad nakladatelství Plejáda tým spiritistů, kteří mají za úkol navázat kontakt s oběma překladatelskými velikány? Nebo parta z Plejády očekává, že je paní Žantovská († 2004) s Tomášem K. († 1976) opravdu vyhledají? Případně, tkví jádro pudla v tom, že odpovědní redaktoři (když pominu fakt, že nemají ani ponětí o tak zásadních jménech české literatury) jenom neumějí používat Google?
Nevím jak vás, ale mě tato záležitost zároveň pobouřila i pobavila. A Plejáda si může na své konto připsat jednu velkou ostudu.
Kdo ví, zda měl tenhle trapas nějakou zajímavou dohru - při zběžném hledání na netu jsem nic nenašel. V každém případě celá ta věc o lecčems vypovídá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)